Zapojte se do našich aktivit! Máte dobrý nápad, čemu by se pacientky mohly věnovat? ozvěte se prosím!

Milé dámy, onemocněly jste, ale chcete zůstat aktivní? Začněte fotografovat! Začtěte se prosím do těchto řádků, nezavírejte se doma a přidejte se!

Milé pacientky, milí přátelé! 

Jmenuji se Vlaďka Šuráňová. Když jsem se před čtyřmi lety dozvěděla, že mám rakovinu, byla jsem zděšená, smutná, naštvaná a vše zároveň. Život se mi jako mávnutím proutku převrátil úplně naruby a jako by ztratil smysl. Postupem času jsem zjistila, že má, i přes všechna úskalí a nesnáze. A vždy se najde něco, co Vás naplňuje, co Vás nutí bojovat a užít si každičký den. V první řadě je to pochopitelně rodina, a pak tu musí být nějaký koníček, něco, co Vás baví. Já jsem se v tomto těžkém období dostala díky mé dceři k focení. Z peněz, které si vydělala na brigádě, si koupila zrcadlovku. No a já jsem si ji začala půjčovat a v rámci kondičky, která byla dosti oslabená, jsem s ní začala chodit na procházky kousek od domova. A zkoumala, co vše se dá vyfotit. Byla jsem překvapená, protože toho bylo hodně, prakticky cokoliv. A čím dál víc mě to začínalo bavit, dalo by se říct, že jsem tím byla, a asi i jsem, posedlá. Sotva se mi podaří něco vyfotit, hned mám vytyčené další cíle. Navíc při tomto koníčku člověk nezakrní, musí se v tomto oboru patřičně vzdělávat, aby věděl, co a jak, co nastavit za hodnoty, jak pracovat s kompozicí, se světlem, naučit se pracovat s programy na úpravu fotek. Když fotí rád zvířátka, ptáky a rostliny jako já, koupit si i atlasy, protože kolikrát ani neví, co se mu podařilo vyfotit. Zkrátka a dobře, člověk nemá čas myslet na nemoc. Později jsem si pořídila svůj fotoaparát a objektiv, a dceřin přítel nám vytvořil foto stránky, kde vkládáme fotky pro lidi, které by je mohly zajímat, za což jsem mu vděčná. Když jsem se dozvěděla o nově založené pacientské organizaci Veronica, napadl mě takový plán, idea, která si myslím není špatná. Já jsem díky internetu pronikla, doufám aspoň trošinku úspěšně, mezi některé fotografy, což mě moc těší... výměna názorů, rady, pochvaly... ale má to pro mě jeden háček, a to, co se týká společných akcí. Od operací jsem tak trochu handicapovaná, takže nějaké společné focení se zcela zdravými lidmi, zvláště mimo domov, pro mě není možné. Přesto mám takový svůj okruh přátel fotografů, kteří mě berou takovou, jaká jsem, a nevadí jim to a ni při společném focení. Proto mě napadlo, že bychom takové společné focení mohly provést s Vámi, pacientkami, i jejich rodinnými příslušníky, pokud by se mezi Vámi našli takoví, co rádi fotí nebo co by s focením chtěli začít. Ráda poradím. Mohli bychom někde zafotit, pak si zajít třeba do kavárny, povykládat si, zabavit se apd. Oslovila jsem dva známé, kteří by nám také rádi pomohli. V první řadě se jedná o skvělého fotografa především krajiny, v oblasti Kyjova- Moravského Slovácka, zvaného Moravské Toskánsko, Radka Severu. Díky jeho fotografiím, které udělaly doslova díru do světa, je Moravské Toskánsko považováno mezi nejpěknějších 50 míst na světě, a na toto místo se sjíždí spousta fotografů i ze zahraničí. Nabídl se, že nás rád zavede mezi jeho krásnou krajinu, jeho oblíbená místa, abychom si tam pod jeho vedením mohli zafotit. Určitě by to stálo za to. Něco málo o něm níže.

Fotograf Radek Severa

  • Fotit začal v roce 1985
  • Získal řadu ocenění ve fotosoutěžích (například 2. cenu ve Štítech Viléma Heckela v roce 2009)
  • V roce 2014 získal titul Mistra Svazu českých fotografů 
  • Ve druhém případě bych chtěla zmínit Jaromíra Šulce z vesničky Radhošť v okrese Ústí nad Orlicí, který chová některá lukrativní zvířátka, jako jsou lišky, jezevci, volavky, dravce a objíždí s nimi různé fotografické workshopy, kde si je pak fotografové fotí v přírodě, nebo zvířátka představuje dětem, což je moc krásná práce. Také je ochotný v případě zájmu se nám věnovat.

No a samozřejmě setkat se můžeme kdekoliv, stačí se na něčem domluvit, každá může vyslovit svá přání. U nás v republice je všude krásně, a všude je něco k vidění a k focení, třeba i na obyčejné rozkvetlé louce...kytičky, motýli atd., u vody zase vážky, třeba i v ZOO, ve městě... nejde jen o focení, ale i dostat se v rámci možností mezi lidi se stejnými problémy, a vědět, že v tom není sám. Při focení člověk opravdu pookřeje, věřte mi, na dušičku to funguje skvěle. A když Vás pak někdo pochválí, že máte něčeho krásnou fotku, nesmírně to zahřeje u srdíčka.
Moc ráda se s Vámi setkám, i přesto, že je u mě problém s dojezdovou vzdáleností. Bývám v Bohuslavicích nad Vláří, což je malá vesnička nedaleko Luhačovic. Pacientky jsou ale bohužel všude v republice, pokaždé se najde někdo, kdo něco bude mít blíž, něco dál. 
Na závěr chci přidat pár mých fotek v příloze jen pro ukázku, abyste Vy všichni, kdo budete tento článek číst, viděli, co byste neviděli, kdybych nebyla nemocná. Jinak by mě to asi ani nenapadlo, fotit, protože jsem měla zcela jiné koníčky. Více fotek na webových stránkách https://fotovv.cz/ , pokud by někdo chtěl nahlédnout. Vše zlé je k něčemu dobré, a všem pacientkám moc fandím, ať svou nemoc zvládají co nejlépe a nikdy neklesají na mysli. A moc se těším na případná setkání, neváhejte mě kontaktovat, určitě něco vymyslíme :-).
Vaše Vlaďka.

Kontakt: vladkasuranova@seznam.cz